Toto je má služba pro lidi, kteří potřebují pomoc.

Pro lidi, kteří trpí nějakým psychickým nebo tělesným problémem či nemocí.

Pro lidi, co trpí nějakým vztahovým problémem (manželským, jiným partnerským, rodičovským …).

A také někdy pro lidi, co ničím netrpí, ale chtějí se ve svém životě někam posunout a nevědí, jak na to.

Objednejte se:

telefonem:  607 130 841

e-mailem:   This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it

K psychickým potížím:

Problematika psychických poruch a nemocí je nesmírně složitá, tedy v tom smyslu, co to vůbec jsou ty psychické poruchy a nemoci a jak k nim přistupovat!

Koho z vás ta otázka zajímá do větších podrobností, přečtěte si sekci Myšlenková východiska těchto webových stránek.

Pro ty z vás, kteří hledáte pomoc, je důležité, abyste věděli alespoň toto:

¨       psychické poruchy či nemoci nesídlí primárně v lidském mozku  nejsou způsobeny či zapříčiněny nějakou abnormalitou v biochemických procesech mozku – a zdůrazním zde zvlášť, že ani v případech, kdy se mluví o schizofrenii, endogenní depresi, mentální anorexii a podobně (i když zřejmě při jakémkoli psychickém strádání ke změnám ve fungování mozku dochází, není to ale příčinou!);

¨       proto také není obvykle šťastné a dobré v případě, když budete Vy nebo někdo z Vašich blízkých nějak psychicky strádat, vyhledat na prvním místě psychiatra či psychiatrii; tam obvykle totiž pacient dostane léky, nebo dokonce elektrošoky, které sice někdy nějak pomůžou, často ale nepomůžou vůbec… je lepší začít s péčí jinak, než za pomocí chemie – i když, jak to vždy říkám, zajisté existují situace, kdy jsou psychiatrické léky na místě, najdete-li psychiatra, který s nimi umí dostatečně jemně a citlivě zacházet a ukáže-li se, že lepší východisko neumíme najít; - nicméně, zdůrazňuji, že tímto neříkám něco podobného, jak říkají někteří pseudo-léčitelé, tedy, že třeba pacient s cukrovkou nemusí chodit k lékaři a brát inzulín, protože to, co dělá ten léčitel, pacienta jistě uzdraví - a pacient pak bez inzulínu umře! Kolem té psychiatrie a psychiatrických léků (či jiných biologických léčebných metod) a případných psychiatrických hospitalizací to říkám proto, že je potřeba o těchto věcech rozhodovat mnohem opatrněji, než se obykle děje. Biologická psychiatrie a biologičtí psychiatří, díky tomu, že vychází z velmi chybných a omezených předpokladů (a také díky tomu, že mnozí jsou zkorumpovaní farmaceutickými firmami), žel svým přístupem opravdovou pomoc pacientovi výrazně zpomalí nebo až znemožní. Mám s tím své zkušenosti. Je však samozřejmě problém v tom, aby člověk, který potřebuje pomoc, věděl, kam se obrátit tak, aby mu doopravdy bylo pomoženo - a ono bude chvíli trvat, než se jednak zvýší povědomí veřejnosti a jednak se vyčistí trh psychologicko-psychiatrických služeb.

¨       také není pravda, že psychické poruchy a nemoci mají vždy a jasně své kořeny v dětství a že je tedy potřeba se při psychologické léčbě nějakými způsoby vracet do dětství a odhalit tam příčiny toho, co se dnes s člověkem děje;

¨       a nyní - vyhýbejte se psychoanalýze v jakékoli její podobě - což je žel velmi obtížné, protože psychoanalytické myšlenky prorostly takovým způsobem do myslí zatím většiny psychologů a psychoterapeutů, že je prostě naleznete téměř všude - a přitom je psychoanalýza (starší i "moderní") to nejhorší, co se kdy psychologii a psychoterapii přihodilo (i když, řekněme, že historicky jakousi užitečnou funkci splnila)! Psychoanalytické koncepty jsou dokonce i z pohledu tradiční vědecké metodologie  (nemluvě o moderním pohledu na metodologii v sociálních vědách a tedy i v psychologii a psychoterapii) zcela neobhajitelné a "terapeutické" postupy z nich vycházející problémy doslova, hledají tam, kde žádné nejsou a vyrábí je; rozhodně je  neléčí! Formy psychoanalytické terapie vám v lepším případě neuškodí, v horším případě Vám ublíží a každopádně tam ztratíte zcela zbytečně strašnou spoustu času (a mnohdy i peněz, pokud si to platíte sami). Jistě, že se objeví lidé, kteří budou tvrdit, že jim psychoanalytická terapie pomáhá či pomohla. Netvrdím, že někdo, kdo někdy chodil do psychoanalytické terapie, se třeba nezlepšil, ale rozhodně se nezlepšil díky psychoanalytickým konceptům a terapeutickým technikám z nich plynoucích, ale díky nějakým mezilidským  či životním faktorům, o kterých v těchto případech přímo neví ani pacient, ani psychoanalytik, protože si věci vysvětlují jinak. A myslím, že je každopádně lepší se svých starostí zbavit za 5 sezení, než za 5 (a více) let! Jsem si dobře vědom toho, že toto velmi nekomprosmisní vyjádření na adresu psychoanalytických směrů zapůsobí všelijak, ale trvám na něm a umím ho zdůvodnit. Abych takovéto nekompromisní tvrzení a doporučení alespoň trochu doložil, cituji nejdřív Miltona Ericksona:

     Znal jsem jednoho mladého psychiatra, který se rozhodl, že se stane psychoanalytikem. Přihlásil se do učení k jednomu z tehdy nejpřednějších psychoanalytiků v USA, který byl přímým žákem Freuda. Hned při prvním setkání tento slavný psychoanalytik řekl mladému psychiatrovi, že se musí nejdříve podrobit šesti letům terapeutické analýzy a pak šesti letům výcvikové analýzy a že kromě toho se i jeho manželka musí podrobit šesti letům terapeutické analýzy. A že nesmí mít dítě dříve, než mu či jim to on dovolí. Ten mladý psychiatr a jeho mladá žena byli do sebe tak zamilovaní a ten slavný psychoanalytik je nechal čekat na první dítě 12 let !

     V době, kdy jsem pracoval ve Worcesterské státní nemocnici, přišel za mnou jeden manželský pár, oba byli lékaři, prý že potřebují pomoc, protože jim selhává manželství a oba mají různé neurotické potíže. Dozvěděl jsem se, že muž chodil do psychoanalýzy již dva roky a jeho žena rok, bezvýsledně. Pak se rozhodli odjet do Evropy a žít tam, aby muž mohl chodit do analýzy přímo k Freudovi a jeho žena k blízkému žáku Freuda. Po dalším roce psychoanalýzy nedošlo k žádným změnám. Já potřeboval dva rozhovory. V prvním jsem se od muže dozvěděl, že nechce mít tak štíhlou ženu, jakou má, že by si přál mít ženu tak širokou, jak vysokou. To jsem pak řekl jeho paní. Ta sice byla překvapená ale řekla, že konečně může jíst tak, jak chce.   Ona mi pak řekla, že by si někdy přála se milovat v poloze, kdy je ona nahoře, že nechce být pořád jenom dole. Já jsem pak manželovi vysvětlil různé možnosti poloh při sexu. To bylo vše.  Od té doby u obou vymizeli veškeré neurotické potíže, dnes mají spolu několik dětí, jsou šťastní a spokojení.  Proč na tyto jednoduché věci nemohli přijít v průběhu tří let psychoanalýzy, kdy se s terapeutem setkávali pětkrát týdně na padesát minut ?!

Odpověď na tuto otázku Erickson znal a znám ji i já a je jádrem toho, proč doporučuji jednak lidem do psychoanalýzy nechodit a jednak tvrdím, že už konečně je potřeba znát všechny její chyby a nebezbečí. Na tomto místě velmi zjednodušeně řečeno - psychoanalýza hledá problémy tam, kde žádné neexistují. Psychoanalytik s Vámi bude trávit dlouhý čas, aby Vám pomohl odhalit Vaše různá nevědomá přání a zranění a konflikty - přičemž Vy postupně začnete věřit, že je skutečně máte, místo toho, abyste opravdu řešili svůj reálný život! 

(Víc k tomuto tématu najdete v Myšlenkových východiscích.)

¨       psychické (ale i tělesné) potíže jsou někdy důsledkem velmi komplikované a často nepřehledné souhry mnoha vztahových a komunikačních faktorů lidských životů, i napříč několika generacemi rodin, ze kterých strádající člověk, pochází; a někdy jsou důsledkem velmi jednoduchých a přehledných okkolností; pomoc strádajícímu člověku či celé rodině spočívá v tom, že se musí objevit a vytvořit takové uspořádání života, kde strádání vymizí; je zajímavé, že někdy to jde velmi rychle, v několika málo sezeních, někdy těch sezení je potřeba víc, ale rozhodně nejde o roky (pro úplnost a poctivost zdůrazním, že žel se to ani moderní psychoterapii zatím nedaří pokaždé);

¨       také není pravda, že na některé typy psychických potíží se hodí některé typy psychoterapie, jako třeba na fobie terapie kognitivně behaviorální, na funkční sexuální poruchy nácviková terapie,  nebo na traumata traumaterapie, či nějaké jiné kombinace diagnózy a léčebného postupu; to jsou opravdu hrubé nesmysly: řeknu to citátem pragmaticky zatím nejúspěšnějšího psychoterapeuta všech dob, Miltona Ericksona:

Myslím, že bychom měli vědět, že každý člověk je jedinečný. Neexistují dva stejní lidé.  Tvrdím, že každá psychoterapie, která vychází z nějaké obecné a zobecňující teorie, je nesprávná. Přál bych si, aby všichni ti  různí rogeriáni, gestaltisté, transakční analytikové, skupinoví analytikové, psychoanalytici pochopili, že psychoterapie, která je dobrá a vhodná pro osobu A, není vhodná pro osobu B.  Já jsem léčil mnoho lidí s nejrůznějšími potížemi a pokaždé jsem ke každému člověku vymyslel novou teorii a novou terapii, vždy podle jedinečnosti konkrétního člověka a jeho životní situace.  Když přemýšlíte o psychoterapii, myslete vždy na kontrétního pacienta a ne na obecnou teorii. 

K tělesným potížím:

¨       zatím žel není vůbec běžnou praxí, že by lidé, co třeba trpí žaludečními vředy, astmatem, atopickým ekzémem, migrénou, bolestmi zad nebo dalšími tělesnými problémy, vyhledali pomoc psychoterapeuta – a přitom se mnohdy jedná o nemoci, kterým se říká psycho-somatické, tedy takové, které primárně souvisí s psychikou, se způsobem života, s mezilidskými vztahy – i když se projeví na těle; naneštěstí ani somatičtí lékaři, kteří léčí pacienty se zmíněnými a dalšími nemocemi, často nevědí, že by takového pacienta měli také odeslat k  (dobrému a modernímu) psychoterapeutovi; zdůrazňuji, že tím nechci říci, že by se lidé s tělesnými potížemi neměli léčit u lékařů, kteří jsou odborníci na tělesné potíže, mnohdy však tito lékaři léčí pouze projevy (symptomy) nemoci  neumí obsáhnout okolnosti, které se na vzniku nemoci podílely, jelikož tyto okolnosti jsou psychologické; když se psychoterapeutovi povede pomoci člověku najít a vytvořit nový způsob života, tělesná nemoc často mizí zcela, nebo se alespoň výrazně zmírní -  takže, dobrá psychoterapie je také pro lidi, kteří trpí různými tělesnými nemocemi.

Stručně k mému způsobu práce:

¨       když vyhledáte mne jako psychoterapeuta, budu k Vám přistupovat velmi cíleně podle Vaší konkrétní a jedinečné situace a budu Vám pomáhat najít a vytvořit řešení, které bude odpovídat Vám a jenom Vám (a lidem kolem Vás, pakliže to bude potřeba); a budu se snažit to udělat co nejrychleji a nejefektivněji; po několika málo sezeních (3 – 4 maximálně) musíte vědět, že to, co spolu děláme, Vám opravdu pomáhá, po nějakých 10 – 15 sezeních maximálně by měla být věc vyřešena; z této úvahy o počtech sezení existuje jedna výjimka, kterou popíši na příkladu: momentálně pracuji s jednou paní, která se psychiatricky zcela neúspěšně léčí déle než 30 let; za těch 30 let se na ní a na celou její rodinu nabalilo takové množství škodlivého balastu, že není prostě v mých silách se pokusit tuto situaci pomoci vyřešit v několika málo sezeních; tedy – přijdete-li za mnou po dlouhé historii neúspěšné psychiatrické či psychologické léčby, je možné, že těch setkání  budeme  potřebovat víc; naštěstí jsou ale v historii moderní psychoterapie popsané případy, kdy se povedlo „vyléčit“ 25 let neúspěšně léčeného schizofrenika ve čtyřech rodinně terapeutických sezeních (Mara Selvini Palazzoli a její Milánský tým);

Objednejte se:

 telefonem:  607 130 841

e-mailem:   This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it