Standu Kratochvíla znám ještě z dob mých studií  - týden jsem seděl a četl v jeho nesmírně bohaté knihovně v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, když jsem dával dohromady svou diplomovou práci.

Krátce poté, co jsem Univerzitu absolvoval, jsem byl u Standy na jeho klasickém kurzu hypnózy – a zajisté jsem se tam něco dozvěděl a naučil.

A i když s ním dnes již v mnoha a to velmi zásadních  otázkách ve vztahu k oborům psychologicko – psychiatrickým nesouhlasím, považuji ho za jednoho z nejvýznamnějších protagonistů a učitelů „starší školy“ československé a české psychologické a psychoterapeutické scény.

Přinesl k nám díky své práci, kontaktům a nezměrné aktivitě neuvěřitelné množství poznatků a zkušeností ze zahraničí a za dob komunismu i z takového zahraničí, kam jsme obvykle neměli přístup. A o všechny své znalosti a zkušenosti se podle mého názoru zcela nezištně dělil s kýmkoli z oboru, kdo o to projevil zájem.

Tohle samozřejmě není místo, abych zde vypisoval všechno, co si o něm myslím …, ale napíši sem jednu historku, která se Standy a jeho přístupu ke kolegům velmi týká:

Jak jsem zmínil v životopisu, kdysi jsem zorganizoval dvě „ericksonovské“ konference. První z nich byla v Bratislavě, v budově nemocnice, kde jsem krátce předtím pracoval. Ráno před začátkem konference jsme nescházeli -  já jako organizátor a pozvaní přednášející: mezi nimi Karel Balcar, Michael Vančura (tehdy ještě „ericksonián“)(Vladimír Dvořáček dorazil až na svou přednášku J)  a samozřejmě -  Standa Kratochvíl, i jako čestný předseda konference. Jak jsme se tam scházeli na jednom lékařském pokoji na Psychiatrické klinice, povídali jsme si o Miltonu Ericksonovi. Já jsem hovořil o knížkách, které se mi od něj či o něm povedlo sehnat a že nesmírně toužím po Sebraných spisech Miltona Ericksona, jelikož to jsou všechny jeho vlastní články na jednom místě. Standa Kratochvíl na to navázal, že je má a že je dostal darem od manželky Miltona Ericksona, když byl u nich naposled na návštěvě …!

Pak proběhla dvoudenní konference, po které jsem se vrátil do své práce ke sv. Anně do Brna. O knížkách jsme už nehovořili.

Přibližně týden na to mi do nemocnice u sv. Anny dorazil balíček, podíval jsem se na odesílatele: Prof. Stanislav Kratochvíl, Psychiatrická léčebna, Kroměříž. Zvědavě jsem balík otevřel a – uvnitř byly 4 svazky Sebraných spisů Miltona Ericksona a u nich krátký lísteček se Standovým písmem, na kterém stálo:

Juraji, tyto knížky budou u Tebe na lepším místě, než u mne …

Je to dar, který považuji za nejcennější, jaký jsem kdy dostal.

Kolik znáte lidí, co by něco takového udělali?

Ještě i dnes mám slzy v očích, když na to vzpomínám, i pokaždé, když tuto historku vykládám svým studentům,

Děkuji, Stando!